Články > PIVO JAKO V BAVLNCE

Čecha, který není odborník na zacházení s pivem, aby pohledal. Stejně jako jsme všichni trenéři národní reprezentace v jakémkoliv sportu, tak dokážeme do detailů rozebírat proces točení piva do půllitru, nebo obřad uchovávání a chlazení piv lahvových. Známý Bondův výrok „Protřepat, nemíchat“ by některým pivařům mohl způsobit zdravotní újmu, kdyby se netýkal jeho oblíbeného martini s vodkou, ale pivní lahve. Rozhodně netřepat! A opatrně transportovat!

Podle pivních historiků se první skleněné lahve objevily v anglickém Bristolu v roce 1821, v Praze to bylo přesně o dvacet let později. Uzavíraly se pákovým uzávěrem s keramickou zátkou a byly dost drahé, takže u příznivců piva jednoznačně vítězila návštěva restaurace, nebo si točené přinesli domů ve džbánku.

Stáčet pivo do lahví si kromě pivovarů mohli ve vlastních stáčírnách dovolit jen hoteliéři a úspěšní hostinští. Kvůli tomu, že lahve byly umělecky i řemeslně krásně vyvedené, hned od počátku fungovalo zálohování lahví stejně jako dnes. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století došlo k dalším výrazným změnám: začaly se používat papírové etikety a korunkové uzávěry.

Zatímco v té době si lahvové pivo mohli dopřát jen majetní zájemci, dnes, se stoupající cenou točeného piva v restauracích je situace opačná a lahváčů se doma zkonzumuje víc, než točeného piva v hospodě. Přestože se na trhu kromě piva v plechovkách objevila i nepěkná záležitost v podobě piva v plastových PET lahvích, skleněné obaly stále vítězí – je to prostě klasika, která patří k naší vysoké pivní kultuře.

A proto si kvalitní pivo stejně jako víno zaslouží slušné zacházení a pěkný, odolný obal. Krabice z mikrovlnné lepenky pro tři půllitrové pivní lahve dodáváme v bílé nebo přírodní hnědé barvě a podle vašeho přání je opatříme potiskem. Obdarovaným pak už jen zbývá celé balení umístit na sedmý schod.